šelmy

28. listopadu 2008 v 14:20 | Limetka |  Zvířata

Vlk obecný:
Největší psovitá šelma. Postavou i velikostí připomíná německého ovčáckého psa, má však širší a zašpičatělejší hlavu, šikměji postavené oči a kratší, výrazně trojúhelníkovité uši. Huňatý ocas (asi 50 % délky těla) nosí svěšený šikmo nebo kolmo k zemi (obr. 30). Ve zbarvení převládá podle sezóny rezavohnědý až šedočerný odstín, pouze spodní část těla a vnitřní strany končetin jsou nažloutlé až bělavé a vnější okraje ušních boltců černé. Pruh tmavší srsti se někdy táhne i středem hřbetu.
Rys ostrovid:
Statná kočkovitá šelma s vysokýma nohama a krátkým, jakoby uťatým ocasem. Místy až 3,5 cm dlouhá a v zimě hustá srst je rezavohnědá až šedožlutá s více či méně výraznými hnědočernými skvrnami. Středem hřbetu se táhne podélný tmavý pruh, rovněž kobec ocas je černý. Břicho bývá světlejší až bílé. Okraje ušních boltců lemují štětičky prodloužených chlupů a u některých jedinců se na lících srst protahuje v tzv. licousy.
Medvěd hnědý:
Naše největší šelma se zavalitým tělem, krátkým ocasem, malýma očima i ušima, silnýma nohama se širokými pětiprstými tlapami a hustou, místy 8-12 cm dlouhou srstí. Ve zbarvení bývá proměnlivý v různých odstínech hnědé po plavou, černohnědou i stříbřitě šedou. Mladí jedinci mají pod hrdlem bílé skvrny, které s přibývajícím věkem mizí (do dvou let). Samice mají 3 páry mléčných bradavek.
Lev pustinný: je savec čeledi kočkovitých (Felidae) a jedním ze čtyř druhů velkých koček rodu Panthera. Lev je po tygrovi druhou největší kočkovitou šelmou. Hlavním a určujícím rysem lvích samců je jejich hříva. Samci váží od 150-250 kg a samice 120-150 kg. V divočině se lvi dožívají 10-14 let, kdežto v zajetí se mohou dožít i věku 20 let. Dřive se lvi nacházeli v celé Africe, Asii a dokonce i Evropě, dnes se vyskytují pouze v Africe a na pár místech v Indii. Jsou to společenská zvířata a loví ve smečkách. U lvů se znatelně projevuje pohlavní dimorfismus.




Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso[1], ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny zakázán[2].

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela. V Austrálii a na dalších ostrovech a souostrovích je kočka domácí vedena jako jeden z nejnebezpečnějších invazních druhů, který se velkou měrou podílí na likvidaci původní fauny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 aduška aduška | Web | 23. prosince 2008 v 17:00 | Reagovat

ahoj limetko jak davaš na blog tu hudbu a jak dělaš ty diplomy že tam maš napsany pro koho a web jak to dělaš? prosim napiš!!!!!!!!

2 tvoje SB aduška tvoje SB aduška | Web | 25. prosince 2008 v 19:22 | Reagovat

ahoj  limetko pleas řekni chcu ti udělat diplom

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama